Nemoci koček

11. dubna 2007 v 11:24 | blanaf |  pár info o číčách
Nemoci koček
Nemoci koček rozdělujeme na neinfekční, infekční a parazitární
Neinfekční nemoci
dělíme do několika skupin (v závislosti na příčině a charakteru). Bývají většinou spojovány se zevním prostředím nebo stravou, některé vznikly napadením mikroorganismy. Do této skupiny patří otravy, zácpa, křivice, zánět zvukovodu, zánět jater, nemoc močových kamenů, zánět ledvin, kýla, různé vady, zápal plic, poruchy srsti. Tyto choroby se však ze zvířete na zvíře nepřenášejí.
Spadají sem ale i vrozené vady a poruchy. Mezi dědičná onemocnění koček patří např. HCM (hypertrofická kardiomyopatie), kdy stěna levé srdeční komory je větší a silnější než obvykle, a proto srdce nemůže normálně fungovat. První problémy se obvykle objeví až v dospělém věku. Často dochází k ochrnutí nohou, rychlejšímu tlukotu srdce nebo šelestům na srdci. U některých koček se objevují pouze lehčí stadia této nemoci, ty se pak mohou bez výraznějších problémů dožít vysokého věku, zatímco u jiných koček vede tato nemoc k předčasné smrti.
Dalším příkladem dědičného onemocnění kočky je PKD (polycystic kidney disease), projevující se výskytem cyst na obou ledvinách. Ty pak ochromují činnost ledvin a mohou vést až ke smrtelným následkům. Nemoc se projevuje nadměrným pitím a častým močením. PL (Patella luxatie) je dědičná vada kolenních kloubů, která se vyskytuje u psů i koček. Jsou to více či méně uvolněné kolenní klouby, které se v nejvážnějších případech mohou uvolňovat při sebemenším pohybu, což znemožňuje kočce udělat jakýkoli normální pohyb nebo skákání. Ve velké většině případů se však jedná pouze o lehkou luxaci, která kočku tolik neomezuje.
Infekční nemoci
Vyvolávají mikroorganismy nebo viry, přenášejí se z jednoho zvířete na druhé (např. slintavka), avšak v některých případech jsou předávány dokonce i na člověka (vzteklina). Nebezpečí některých chorob je v tom, že se jejich příznaky projevují až po inkubační době. Proti infekčním nemocem (vzteklině, slintavce, leukoze, infekčnímu peritoneu a rino-průdušnici) nemusíme kočky očkovat každoročně. Zvířata jsou totiž od očkování po určitou dobu chráněna od nakažení.
Parazitní onemocnění
se projevují jak zevními, tak i vnitřními parazity. Ke skupině vnějších parazitů patří blechy, vši, původci svrabu. Přenášejí se cestou přímého kontaktu s nemocnou kočkou, nebo bezprostředně původci choroby. Ke skupině vnitřních parazitů patří roupi, hlísti, škrkavky, toxoplazmy, lejšmanie, piraplazmy aj. Kočky jsou nejčastěji infikovány aksaridami a dost těžce onemocní.
Vnější příznaky onemocnění závisí na charakteru nemocí, avšak v mnoha případech se kočka projevuje jako slabá, jakoby líná, chce se schovat na tiché místo, ztrácí chuť k jídlu a její srst matní. Při podobných příznacích je nutné neodkladně vyhledat lékaře. Samoléčba není dovolena, protože kočka může velice rychle zahynout. Majitelé koček musejí znát kroky první pomoci při nejtypičtějších příznacích choroby.
Kočky jsou ve své podstatě vesměs ostražitá zvířata. Přesto však bývají oběťmi nešťastných náhod. Náhle vzniklé extrémní případy (jako např. nekontrolované krvácení, dušení, nepřetržité křeče, neuvědomělý stav, šok, ochrnutí, neschopnost močení) vyžadují správné ocenění stavu a průběhu, který samozřejmě odpovídá chovatelovým zkušenostem a intuici. K preventivním opatřením spadá také zřízení lékárničky, ve které je nutno měnit léky, nezbytné pro poskytnutí první pomoci kočce, např. tříprocentní peroxid vodíku (H2O2).
Kočky jako zdravotní riziko pro chovatele
Vážným onemocněním způsobeným prvokem Toxoplasma gonddi je toxoplazmóza. U lidí i zvířat se objevuje poměrně vzácně, nákaza probíhá skrytě a napadá nejcitlivější části organismu - mízní aparát, tkáň oka či ústřední nervstvo. Nejznámější jsou gynekologická onemocnění vyvolávající např. potraty, nedonošení či odumření plodů nebo narození poškozených dětí stižených vrozenou toxoplazmózou. Je prokázáno, že rozmnožování parazita probíhá právě ve střevní sliznici koček. Kočka sama však nemůže být zdrojem přímého nakažení člověka nemocí, ale zárodky parazita vylučované z těla koček do půdy záhonů a pískovišť mohou přežívat až jeden rok.
Také plísňová (houbová) onemocnění jsou problémem společného soužití lidí a domácích zvířat. Houby, které jsou schopny vegetovat na kůži, jsou nazývány dermatofyta, a některé z nich přežívají jak na kůži zvířecí, tak i lidské. Obecně lze říci, že kožní houby se častěji zachycují na jedincích s citlivější pletí, tj. na mláďatech, na dětech, mládeži v pubertě a na ženách. Nejčastějším zdrojem nákazy v poslední době jsou bezprizorní toulavá koťata. Pokud se hodláte takového zvířete ujmout, doporučujeme jeho vyšetření nejen u veterináře, ale i v odborné mykologické laboratoři. Jako u každého plísňového onemocnění je léčba zdlouhavá a přináší i estetické nepříjemnosti.
Vzteklina
je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému, projevující se změnami chování, zvýšenou dráždivostí, agresivitou, parézami a paralýzami, končící smrtí. Vyskytuje se u nás v populaci lišky a je přenosná prakticky na každého teplokrevného živočicha, tedy i na člověka. Liška je tvor plachý, takže pokud se s ní setkáte tváří v tvář, je téměř jisté, že je virem vztekliny nakažena. Přes stálou osvětu se stává, že lidé se pokoušejí takové zvíře ulovit, děti se snaží je hladit a dokonce došlo k případu, kdy autem sraženou lišku kdosi stáhl z kůže, kterou chtěl nechat zpracovat. Nebezpečný je kontakt s liškou i pro psy a kočky, které může nemocná šelma napadnout, a přeneseně je tak stále hrozícím nebezpečím i pro poučeného člověka.
E. Tadialová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama