Poradna

11. dubna 2007 v 11:27 | blanaf |  pár info o číčách
Poradna
Přinesli jsme si z kočičího útulku mladého mourovatého kocourka. Je milý, nebojácný, velmi dobře zvládl hygienické návyky. I když bydlíme v domku se zahradou, zatím se ven moc nehrne. Co nás čeká, až dospěje? Lze do budoucna nějak zabránit jeho toulání?Ivana Tůmová, Strašín
Třebaže jsou kočky, zvláště potomci těch polodivokých a svobodomyslných, vybaveny nejlépe pro život venku, dokáží bez velkých problémů žít i v uzavřeném prostoru domu nebo bytu. Pokud mají dostatek vyvážené stravy, teplo, úměrný klid, stálý kontakt s člověkem a možnost vybití své energie (loveckých aktivit), tak jim relativně nic nechybí a jsou spokojené. Takto žije velké procento kočičí populace na celém světě. A je úplně jedno, zda náleží ke kočičím aristokratkám s dlouhými rodokmeny, kočkám "bez PP" nebo k těm takzvaně obyčejným.
Na druhé straně existuje populace polodivokých koček, které se protloukají životem, jak mohou. Ve městech i na venkově. Mezi těmito kočkami najdeme zvířata, která opustil majitel nebo která zabloudila, některá jsou zdivočelá již po generace a cestu ke člověku již těžko najdou. Těmto zvířatům chybí naprosto vše. Jejich základní životní potřeby jsou nenaplněny a jejich život se zúžil jen na boj o přežití.
Mezi těmito extrémními skupinami se nachází ještě jedna. Jsou to kočky, které někam patří. Mají svůj domov, kde na ně někdo čeká, dostávají pravidelnou potravu, mají svůj pelíšek, odchovávají tam svá koťata. Je jim tam snad v případě potřeby zajištěna i veterinární péče. Jsou to kočky volné a nezávislé, které plně zužitkovávají svoji výbornou schopnost lovit hlodavce. Říká se jim kočky pracovní.Záleží jen na vás a vaší zodpovědnosti, do které skupiny vašeho kocourka nasměrujete. Předpokládám, že je vám sympatická ta první. Nechcete ho ale omezovat v jeho přirozenému pohybu. Musíte si však vybrat.
"Co nás čeká až dospěje?" Dospívání u kocourů jde ruku v ruce s pohlavní zralostí. Někteří temperamentní kocouři jsou překvapivě schopni krytí již ve věku šesti měsíců, jiní jedinci jsou toho schopni dlouho po prvním roce. Záleží na výživné kondici, individuálnímu temperamentu nebo na příslušnosti k určitému plemeni. Jakmile je kocour pohlavně zralý, lze na něm pozorovat řadu změn. Na vzhledu i chování.
Pohlavně zralý kocour nabývá samčího výrazu. Tyto sekundární pohlavní znaky jsou nejzřetelnější na utváření hlavy. Nejmohutnější "kocouří tváře" se tvarují po třetím roce života. K bouřlivé aktivitě se také probouzí mazové žlázy na horní části ocasu. Výpotky těchto žláz slouží toulavým kocourům ke značkování teritoria. Jejich hyperaktivita může způsobovat dermatologické zdravotní potíže.
Dospívající kocouři se stávají neklidnými, hlučnými, začínají se toulat, nedbají na hygienu a co je nejhorší, značkují si "svůj" prostor pronikavě zapáchající močí. Tento přímo tchoří puch se velmi obtížně odstraňuje. Časově omezeným řešením u budoucího plemeníka jsou venkovní voliéra, dětské plenkové kalhotky nebo odborně dávkované medikamenty k potlačení pohlavních aktivit samců
Nejradikálnějším ale nejspolehlivějším, nejzodpovědnějším a nejhumánnějším řešením je kastrace. Ta zabrání všem nechtěným projevům pohlavní zralosti a navždy vyloučí možnost tvorby neplánovaných a náhodných koťat. Veterinární zákrok, který je u kocourů velmi jednoduchý, se obvykle provádí ještě před pohlavní dospělostí. Kastrovaní kocouři, kteří jsou pouštěni ven, jsou více vázáni na domov a netoulají se. Veterinární statistické údaje ukazují, že kastrované kočky dokonce žijí déle.
Text Go
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama